Časy se mění

Ty jo jak mám začít? Popravdě ani neví, je toho tolik co bych chtěla napsat co se v mém životě událo:) Dlouho jsem nepsala a taky jsme k tomu měla důvod (rozbil se mi počítač) a k jinému jsem přístup neměla. A počase můžu říci, že mi to prospělo, zapomněla jsem na virtuální svět a uvědomila jsem si, že RODINA je ta nejdůležitější! Od minulého léta jsem hoodně vyváděla.. No znáte to klasické pubertální výjevy doprovázené s alkoholovým opojením. Bylo toho opravdu hodně, ale bylo to velice lomové období mého života. Začátek léta byl hodně o tom jestli to zvládnu hlavně psychicky. Můj táta nás zadlužil (naši už jsou rozvedení), nesplácel už barák tou dobou,tou dobou k nám přišel dopis od exekutora, vše co se dalo nám vzali. Mamka se zhroutila a já jsem musela zastávat roli mamky. Bylo to hodně těžké, unést vidět vaší vlastní mamku jak je úplně jinde, nevěděla osobě.. O mně si myslela, že chodím do školky, dokonce i mluvila ze zesnulou babičkou.. Kdyby jste tohle zažily měli by jste jiný pohled na svět a vážili by jste si každé sekundy, minuty, hodiny s vaší maminkou. Po tu dobu co mamka byla mimo tak jsem zastávala roli mamky a starala se o dvě mladší sestry.. I když jsem se přes den držela tak každý večer jsem bezmocně brečela a brečela. Léto tak nějak uplynulo s dalšími rány na životě dokonce i na ruce, ocitla jsem se několikrát na dně, byla jsem jako na houpačce..Pak už začal poslední školní rok a já se začala učit jako o závod ale on nemohl být

klid, přišla další rána.. Mamky účet byl bloklý exekutorem -200.000.0. (2 miliony) šok!! Naprostý šok, nemohla jsem dýchat, začala jsem se třást,v hlavě se vám honí ty nejčernější myšlenky. Tu noc jsem nezamhouřila oči. Ráno jsem vstala jako bych byla po flámu, nevěděla jsem o sobě, mluvila jsem ze zesnulou babičkou.. Vyrazila jsem tehdy naproti své kamarádce. Před ní jsem se zesypala, brečela jsem, třásla se , a ro nejhorší nevěděla jsem kam jdu.. Doslova jsem se zbláznila.. Od é doby mám plačtivou náladu, ale není to teď až tak strašný. V té době jsem se pokusila několikrát se zabít, a ano přiznám to :) V té době jsem úplně ztratila city k tátovi cítila jsem k němu totální nenávist, bezmoc, nebrala jsem ho jako vlastního tátu, byl to pro mě úplně cizí člověk. Pomalu jsem se v něm ztrácela, nechápala jsem ho. Nepsal mi, nevolal mi , nikdy mi nic nekoupil. Ani mi nepopřál ke svtku, nic mi nedal k Vánocům. Od září jsem u něj nebyla a taky jsem měla zatraceně velkej důvod. A také jsem kvůli tomu to změnila příjmění na Trávníčková (po mamce). Ještě to je ale v řízení ale už je to na 10000000 procent jisté :)  Od července beru antidepresiva kvůli tátovi je to mnohem lepší ale nikdy to nebude jako dřív. Taky, že antidepresiva jsou v podstatě drogy a uklidní vás. Taky beru prášky na spaní. Je mi mnohem lépe, ale pořád to je těžké. Je toho mnohem více co se stalo za minulý rok ale nejde to napsat na jednu pouhou stránku :)


Pro dnešek to je vše :) Snas se vám taková moje malá zpoveď líbila a něco jste si z toho vzali :)