Letní brigáda

Ahoj vítám vás u další zpovědi. Mám neskutečnou chuť vám všechno říct, co všechno se mi stalo za poslední týdny. Vše se točí kolem brigády, kde to dnešním dnem končí. Ze začátku jsem si myslela, že to bude moje nejlepší brigáda na světě, obrovský omyl... Nebudu říkat kde jsem pracovala, na kolik peněz jsem si přišla, jen řeknu, že to byl prodej občerstvení a suvenýrů. Po měsíci a čtvrt (a to nepočítám víkendy před prázdninami ) si musím říct: ,,Doprdele jak jsem to mohla zvládat, jak fyzicky tak psychicky.,, Ano, až tak to bylo náročné ani nevím po jaké stránce to bylo náročnější. Nošení nového zboží, nošení dvou maxi palet plný pití, které jsme museli nosit do sklepa ze schodů do schodů několikrát za sebou.. Tolikrát mi bylo špatně, strhla jsem si záda, ještě víc než jsem měla. Zničilo mi to zdraví! Snad horší to bylo po psychické stránce, ne jen že jsem byla 10 hodin denně na nohách a tolikrát jsem šla pěšky z brigády (7 km). A co jsem z toho měla? Špatnou depresivní náladu, na všechny jsem byla hnusná,naštvaná,  vybíjela jsem si na nich vztek. Tolikrát jsem se v práci psychicky zhroutila a věděly o tom jen ty nejbližší. Všechno jsem tam odsrávala já. Já jsem samozřejmě musela vysát podlahu, vyčistit hajzly, já jsem slízla špatnou recenzi od šéfové, protože ostatní pracovníci to neudělali, ten den jsem tam nebyla, a co jsem měla z práce navíc ? Nic, při vyplácení mě ještě ošidila.. Zamrzí to hodně ale vy nemůžete nic, bojíte se, proboha jak jsem mohlo tuhle zátěž přežít ? Měla jsem více brigád, ale ne na takhle dlouho, v kuse... Celý červenec jsem neměla volno, když nepočítáte  den kdy jsem, zůstala u ségry (bydlela jsem tam celou tu dobu), napsala jsem, že mam střevní chřipku, ale nebylo to tak, sesypala jsem se zase.. Bylo mi špatně, nemůžete dýchat, celým tělem se třesete, je vám zima, máte pocit jako by jste nikoho neměli, jste ve svojí vlastní bublině nemůžete pryč nikam, vyjít ven na veřejnost. Tohle jsem prožívala... Šéfová si myslela něco jiného. Že začátku mě práce bavila, naplňovala, ale poslední dny jsem se cítila jako uvězněná jako by mě tam něco drželo, peníze ? To ani ne, na penězích mi nezáleželo, samozřejmě, že jsem byla ráda, ale nebylo to hlavní. Uvědomila jsem si, že mě to zničilo, ještě jsem měla jinou medikaci antidepresiv, takž se mi to do toho promítlo a to dosti silně. Začala jsem mít pocit, že mě to ubírá, než dává. Chtěla jsem si užit prázdniny za celé prázdniny jsem byla jen jednou jedinkrát koupat se ségrou, dělali jsme blbiny, opalovali se , skákali jsme ze skokánku, to bylo poslední znamení na to jsem za týden skočila. Konečně jsem přijela domů, do města, kde jsem ráda, mám kamarády a hlavně rodinu, kterou jsem neviděla dlouho. Navíc po prázdninách jdu na střední a nechci být úplně vyždímaná a nesoustředěná... Teď sedím ve svém novém koutku, kde mám své věci, učebnice. Koukám se z okna, na místa kde jsem toho tolik prožila. Doma je doma.. I když vám bude  20,30, 40.. Budete se rádi vracet za svojí rodinou, někdy je to i jediné co máte.. :)

Tak tohle je moje malá zpověď. Teď mi zbývá si necelý měsíc prázdni užít naplno!
O všem budu informovat ✌


Čaau RASTAFARA SELASÍA (NEVÍM JAK SE TO PÍŠE)  😝