Představa vs realita

Někdy není vše tak, jak si vysníme a ledacos se může změnit, aniž by jsme na to byli připraveni. Koronakrize dopadla na nás všechny ať už po finanční stránce nebo jsme mnozí z nás Covid prodělali ať už s těmi lehčími příznaky nebo s těmi těžšími. Ač je fyzické zdraví to nejdůležitější ,co máme a musíme si ho hýčkat, nesmíme zapomínat na psychické zdraví, které nás dělá zdravými. 

Mnohdy se poznáváme v písničkách, což dělám teď i já po dlouhé době píšu, poslouchám písničky a popíjím domácí pečený čaj. Před rokem jsem si nedokázala představit ani ve snu, že nás zastihne celosvětová pandemie. Zachvíli to bude rok, co my jako Česká republika museli přijmout opatření, která se nám nelíbila a trvají doteď. Ale dost o Covidu, toho je v médiích, novinách, na internetu až příliš. 

Jak víte, chodím na střední zdravotnickou školu, studuji třetím rokem, ale jak víte tak zatím jen distančně a povolené máme alespoň praxe v nemocnici. A já přemýšlím, jestli to byla ta správná volba školy, mé budoucnosti. Přes pandemii jsem vypomáhala na ortopedii a tam jsem poznala krutou realitu života. Ne vždy se k vám budou chovat spolupracovníci tak, jak by jste chtěli a očekávali. Minulý týden začaly praxe a já jsem na neurologii, což se nedá s ortopedií srovnat. Stoprocentně vím, že v nemocnici nebudu v budoucnu pracovat, ne na směnný provoz. Moje představa by byla práce na klinice, u praktického lékaře. Je zajímavé jak se nám sny mění postupem času, v prváku jsem chtěla na medicínu a teď chci od života úplně něco jiného. 

Člověk má dělat to co ho baví a já vím že to práce ve zdravotnictví není. Aby jste to nepochopili špatně, pořád stejně pomáhám lidem od bolesti, pořád stejně jsem empatická a to nejen v nemocnici ale i v osobním životě a mnohdy na to doplácím. 

A teď k jádru věci, abych se trochu rozepsala. Víte co bych po maturitě nejvíc chtěla ? Ano, vím že to bude znít zvláštně a divně v této době, ale ze všeho nejvíc bychom chtěli s přítelem miminko. Hrozně moc.. Někdo může podotknout, že jsem na to mladá. Já si to nemyslím, nemyslím si že by to bylo o věku ale o tom jak je člověk vyspělý a zajištěný. Někdy mě to trápí tak moc, že mám pocit jakoby se mi měla roztrhnout hlava.

Jako na každé kartě je ta druhá stránka můj další sen je stát se v budoucnu profesionálním vojákem. Tím myslím po úspěšné maturitě. Nemocnice jako taková není nic pro mě, ale ne zdravotnictví. Neříkám, že se nevrátím do nemocničního či ambulantního prostředí, ale v budoucnu (po ukončení studia) chci pokračovat jinak. Nevím, zda jeto reálné, ale sny se nemají snít, ale plnit. 

Jak jen ukončit tento článek? Na závěr bych dodala ŽIJTE, UŽÍVEJTE KAŽDÉHO DNE. ❤

Luccy