Mé tělo nepřítel

Vítám tě! Téměř po roce na mém blogu :)  Tento článek bude věnovaný mému tělu- mému tělu nepříteli. 

Také si říkáte, že by jste chtěli změnit vše na svém těle? Zadek, boky, břicho, stehna, ruce.. Já si to říkám dennodenně.Ale to každá z nás. I přesto, že jsem zhubla 18 kg ( od července tohoto roku). S pravdou ven. Začala bych úplně od začátku, kde to všechno začalo. 

Červenec

Bylo to 20. července, den kdy se mi změnil život. Po dvou letech jsem se rozešla s přítelem, důvod je v tom to případě nepodstatný. Bylo to rychlé, nečekané a bolestivé. Jedinou záchranou byla rodina a kamarádi- kolegové z mé práce. Byl to šok. Nikdo to nečekal, vše bylo do té doby v pořádku. Říká se že když se s někým rozejdete, cítíte jako by těm druhý zemřel. Tímto se mi zkomplikoval život. Byla jsem nucená se ze dne na den přestěhovat k rodičům. Ztratila jsem soukromí, zázemí a s tím se bylo mimo jiné těžké vyrovnat. A začalo to.. Deprese, ztráta milovaného člověka se na mě podepsala. Každý člověk se vyrovnává s rozchodem jinak, já jsem to pojala, tak že se zaměřím na sebe sama, ale vysledek měl být jiný. Po pár dnech jsem zhubla několika kilo. Začalo mi padat oblečení, z velikosti XL jsem měla najednou M. Začala jsem se sama sobě líbit. Začala jsem toho využívat, ve svůj prospěch. Nejsem na to hrdá, ale dělala jsem věci na které nejsem pyšná.. Jednoduše řečeno jsem si užívala svobodného života a také jsem tímto způsobem vyřešila ztrátu. V té době jsem se změnila. Ve vizáži ale i jak jsem se chovala. Přestala jsem jíst. Mé jediné "jídlo" byl activia drink či jablko, nic víc. Ztratila jsem menstruaci, několikrát jsem omdlela. Vedla jsem si deníček a chtěla bych vám sem napsat pár mých myšlenek, které mě v té době nedali spát; Zhubla jsem konečně jsem to dokázala. Mám 72,4 kg, což znamená že mám 11 kg dole. Je to zvláštní pocit, ano ne pocit štěstí. Skrývá se pod tím mnohem víc, než se může zdát. Stres, úzkost je na denním pořádku. Nemám sílu, energii na žití. Je toho hodně, ale já to musím zvládnout, nechci skoncovat se životem, teď to bolí, chce to čas, čas zahojí každé rány. Vím že na mě čeká někdo lepší, někdo kdo mě bude milovat, důvěřovat budeme si rozumět. Vím že na mě někdo takový čeká, ne teď za měsíc třeba ani za rok ale vím že to bude pravá láska. Psaní mi pomáhá od smutku, depresí...Těší mě, že si skoro každý všímá že jsem zhubla Marťa, Valča, Tomáš... Líbí se mi to být hubená. Ale chtěla bych vážit kolem 55-60 kilo. To by bylo ideální a vím že bych se sama sobě líbila...

Srpen

V srpnu přišel zlom. Začala jsem si psát s klukem s kterým jsem nyní 3 měsíce. Mnozí z vás by řekli, že jsem přestala blbnout. Ale ne, myslím že si mě našel, protože jsem zhubla a vypadala jsem k světu. A já v tom chtěla pokračovat. Nechtěla jsem být tlustá. Jenže..S novou láskou přišlo i jídlo, které jsem musela jíst. Hladověla jsem několik dní a mé tělo už to dál nevydrželo... Začalo mi období přejídání a následného vyzvracení- neboli bulimie a mé poruchy příjmu potravy se vrátili. Začala jsem mít jídlo ráda, snědla jsem všechno, co jsem doma našla...Koblihy, sušenky, čokolády, jogurty, uzeniny... Tolikrát mě bolel žaludek. Naštěstí jsem v tomto období tolik nepřibrala. To asi díky zvracení a projímadel, také se mi díky tomuto zhoršila kvalita zubů.. Období bulimie vystřídalo období anorexie.V srpnu jsem měla nejméně 68,5 kg.. Lidé si začali všímat. Říkali mi že mi to moc sluší a že to stačí, ale pro mě to byl jako hnací motor pokračovat dál v hubnutí. 

Září, říjen, listopad

19. září; Jen se trápím sama se sebou. Nejsem spokojená ve svém vlastním těle. A to mi brání být na plno šťastná...Jediné co mě poslední dny štve, je že si nedokážu užít pořádně jeho přítomnost, pořád řeším sama sebe. Připadám si jak hnusný tlustý prase.. takže nastupuji na nejezení. Cítím se potom mnohem lépe s prázdným žaludkem... Prostě cílová váha je 55kg a teď ani nevím kolik vážím.. bojím se stoupnout na váhu. Neustále na to myslím..

16.listopadu; Další den.. další den..kdy budu řešit jen sebe sama..je mi špatně ze mě.. Trpím poruchy příjmu potravy.. Začalo to rozchodem, anorexií, která se přehoupla do bulimie.. Střídá se to.. nesnáším se.. nesnáším svoje tělo.. Padají mi vlasy, kazí se mi zuby, mám nepravidelnou menstruaci, mám špatnou náladu, nebála bych se říct že mám deprese..A mnoho dalších projevů.. Díky tomu se nedokážu soustředit ani ve škole.. A co mě mrzí nejvíc. A to, že si nedokážu užít tak krásný vztah co mezi Míšou máme.. Stydím se svůj problém, komukoliv přiznat. Hned by mě odsoudili. Jedu do práce, zítra školení.. Nemluvě o tom že nemám žádné volno.. Žádný čas.. Připadá mi že mi život utíká pod rukama..

Tyhle zápisky, jsou jen výkřiky do tmy. Přiznala jsem si svůj problém a nedokážu s tím nic dělat. Začala škola, stres, příprava na maturitu-další důvod nejíst, nebo jíst? Moje hlava mě už neposlouchá, neustále musím myslete na jídlo. Někdy mám pocit ,že mi hlava vybouchne. Je to začarovaný kruh. Za tyto 3 měsíce jsem svoji váhu držela na 65-68 kg. Přestala jsem kouřit cigarety a nahradila je elektronickými cigaretami- to mělo určitý vliv. Někdy si připadám, že jídlo ovládá mě. Nemám kontrolu a když už si myslím, že ji mám, všechno se mi rozpadne pod rukama. 

Prosinec

Je tu konec roku. Každý z nás přemýšlíme nad tím, co jsme tento rok zažily, co bychom změnily. Když se zamyslím, nezměnila bych nic. Každá chyba, nás má ponaučit, někam posunout. S mým tělem budu bojovat celý život, nikdy se sama sobě nebudu líbit. Bude dobré období, ale i to špatné. Jedno vím, ale jistě, už nikdy nechci vypadat tak jak jsem vypadala. Jak to teď semnou vypadá? Začalo mi období ,, nejezení". Snažím se jíst alespoň jedno jídlo denně, ale bohužel za ty léta jsem si vypěstovala dávicí reflex a nedokážu v sobě udržet ani jedno jediné jídlo. Lidé neví co to je, tráví normálně.. Proto co sním, to musím vyzvracet, jinak to nejde. Dočetla jsem se že jde o poruchu příjmu potravy, která se nazývá tzv; ruminanční syndrom. Stydím se jíst na veřejnosti, před přítelem. Neustále se vymlouvám, jednou jsem už jedla, podruhé mě bolí žaludek. Mrzí mě že musím vědomě lhát. Nedokáží nikomu říct celou pravdu. Bojím se, že by mě ihned odsoudil. Už nejsem tak šťastná, jak jsem bývala. Můj zdravotní stav se také zhoršil. Padají mi vlasy, kazí se mi zuby, mám nepravidelný menstruační cyklus, často mě bolí hlava, svaly a klouby. 

Jídlo mě ovládá. Už to dávno nejsem já.

Kam bude tento příběh pokračovat ani já nevím. Doufám, že se odhodlám najít odbornou pomoc a své trápení svěřit příteli- protože ne nadarmo se říká, ve dvou se to lépe zvládá. 

Tento článek ukončím citátem; „Sebeláska je jedinou láskou, která trvá do konce života.“